Marta Taberyová – keramika

Výstava k autorčině životnímu jubileu

Marta Taberyová, sochařka a keramička, patří k předním osobnostem této výtvarné kategorie v poválečné české generaci. Narozena v Olomouci, je dnes svou existencí a tvorbou plně zakotvena v Praze. Po studiu na středních průmyslových školách v Železném Brodě a v Praze, získala solidní výtvarné vzdělání na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Otto Eckerta /1949–1954/. Ve vlastní ateliérové tvorbě, uznávané doma i v zahraničí, realizovala svůj dosavadní profesionální život.Umění Marty Taberyové úzce souvisí s jejím kultivovaným prostředím ateliéru i života, které obrážejí její keramická díla. Kultivované a evropanské vychování si odnesla z domácího prostředí, totéž předávala svým dětem a vnučkám a to zrcadlí neomylně také její výtvarná činnost. Vybavena vedle výtvarného vzdělání rovněž přirozeným citem Marta Taberyová a smyslem pro proporci, ustálila se tvorba Marty Taberyové po raných trojrozměrných keramikách a výškových monumentálních reliéfech (sympozium v Bechyni z roku 1967) na reliéfních obrazech. Tématicky jsou zaměřeny na výseky životního prostředí, krajin a zahrad, flory a domácí fauny. Svět neživých předmětů, tvořících naši každodenní existenci a intimitu našeho nejběžnějšího okolí, často idealizované a poetizované. Umění Marty Taberyové působí jako laskavé pohlazení. Zvláště v posledním desetiletí, propagujícím v mylně chápané svobodě projevu a touze po originalitě svět plný katastrof, deformací a zrůd, uvádí nás autorka do světa pozitivních, optimistických a lyrických stránek naší vezdejší existence, které dnešní člověk potřebuje jako vzduch k dýchání. Láska k životu provází každý autorčin reliéf. Stejný přístup je možno revokovat rovněž v éře slavných nizozemských zátiší 17. století. Nikoliv ale těch lukulských, přetékajících barokní hojností, ale zamyšlených zátiší, složených ze skromných předmětů tehdejší hmotné kultury, podaných s věrností a realismem, jak nám je zanechal, shodou okolností rovněž olomoucký rodák, Georg Flegel, nebo o něco později Francouz Nicolas Chardin. Že žije Marta Taberyová svůj život naplno, dokládá právě námětový obsah jejích reliéfních keramických zátiší: vzpomínky z cest, evokované významovými zkratkami jako antickým sloupem, jinde mořskou mušlí, nebo většími makroskopickými celky jako rozlehlostí vzdálených i domácích krajin, exotickou květenou nebo rostlinami její vlastní zahrádky. Důvěrně známé sedací nábytky okupují kočičky, v poslední době se prosazuje i svět vnuček, znázorněný hračkami, loutkami, romantickými panenkami. Mikrosvěty keramických obrazů vznikají v dílně autorky pomocí bravurně zvládnuté keramické technologie právě tak jako citlivostí sochařské modelace. Hravě působící, přesto náročný proces je dále propojen s erudovanými, léta studovanými barevnými glazurami, jejichž matný povrch oživuje bohatá povrchová struktura. Reliéfy jsou komponovány do dvou až tří perspektivních plánů, kde zejména v krajinných pohledech dokáže Taberyová v zadním plánu vyvolat iluzi dalekých obzorů. Výstava Marty Taberyové na Hluboké nepředstavuje přehled jejího celoživotního díla. Za jeho výsledky bychom museli cestovat především do zahraničí, kde jsou trvale umístěny její realizace v architektuře: v sousedním Německu ve Frankfurtu nad Mohanem, v Essenu, v Bad Königsteinu, na domácí půdě v Ostravě, Pardubicích, Neratovicích a mnohde jinde. V Praze se s dílem Marty Taberyové shledáme například ve stanici metra na Smíchovském nádraží “Krajina“, nebo ve Stavovském divadle v kompozici „Po představení“. Dílo Marty Taberyové, členky mezinárodní keramické akademie AIC v Ženevě, oceněné pro jeho kvality četnými vyznamenáními a medailemi je dnes rovněž zastoupeno v mnoha domácích a zahraničních sbírkách a galeriích současného umění. O tom všem ale současná přehlídka neinformuje. Přísně redukovaný výběr z díla posledních dvou let zprostředkuje ve zkratce vhled do oné intimní kapitoly keramických obrazů a plastik Marty Taberyové, které svým pozitivním postojem k životní filosofii nemohou diváka než upřímně potěšit. Sepsala Jana Kybalová.Životopis22. 9. 1930 narozena v Olomouci 1945 – 1946 studium na Střední průmyslové škole sklářské v Železném Brodě 1946 – 1949 studium na Střední průmyslové škole keramické v Praze 1949 – 1954 studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Otto Eckerta a prof. Stanislava Ulmanna 1954 – 1955 výtvarnice ve středisku Duchcovského porcelánu v Praze 1958 – 1959 výtvarnice ve Spojených keramických závodech, Teplice v Čechách od roku 1957 členka Svazu českých výtvarných umělců od roku 1969 členka komisí Českého fondu výtvarných umění od roku 1970 řádná členka Mezinárodní keramické akademie A.I.C. v Ženevě od roku 1970 členka přípravného výboru Mezinárodního keramického sympozia v Bechyni od roku 1965 členka Nadace pro Mezinárodní sympozium v Bechyni   Do konce roku 1966 realizovala celkem 147 reliéfních stěn osazených do omítky.Ceny1965 I. cena soutěže na upomínkové předměty, Praha 1967 III. cena soutěže na upomínkové předměty pro světovou výstavu EXPO Montreal 1970 bronzová medaile Mezinárodní výstavy keramiky v Sopotech, Polsko 1972 zlatá medaile a Bavorská státní cena na Mezinárodním veletrhu uměleckých řemesel v Mnichově, Německo 1972 zlatá medaile na Mezinárodní výstavě keramiky, Faenza, Itálie 1972 zlatá plaketa na Mezinárodní výstavě keramiky,Qualdo Tadino, Itálie 1976 stříbrná medaile na Mezinárodní výstavě keramiky v Sopotech, Polsko 1978 čestný diplom II. Quadrienále užitého umění, Erfurt, Německo1979 zlatá medaile na Mezinárodní výstavě keramiky, Qualdo Tadino, ItálieÚčast na sympóziích keramiky1967 Bechyně1970 Uherské Hradiště1975 Cardiff, Velká Británie1985 Nashville, Teenneesee, USASamostatné výstavy1963 Dílo – Liberec 1966 Dílo – Ústí nad Labem 1967 Okresní knihovna Sobotka 1968 Muzeum Semily 1969 Dílo – Ústí nad Labem 1969 Fragnerova galerie, Praha, Výstaviště – Praha, Heibronn, Německo 1970 Galerie bratří Čapků, Praha 1971 Stamberg, Německo 1973 Hamburk, Německo 1974 Galerie Zlatá lilie, Praha, Zámecká galerie, Opočno 1975 Galerie Díla, Olomouc 1976 Československé kulturní středisko, Sofie, BG, Zámecká galerie Frýdek-Místek 1977 Galerie Zlatá ulička, Praha 1978 Galerie Handwerkspflege, Mnichov, Německo 1980 Rosengalerie Amsterodam, Holandsko 1981 Carla AsbeckGalerie, Düsseldorf, D, Galerie Václava Špály, Praha 1982 Městská galerie Karlovy Vary,Galerie J. Krále, Brno 1983 Österreichis­che keramik stüdieo Wien, A (prof.Heidelinde Warlamis) 1983 Galerie muzea Šumperk 1984 Galerie Farel, Janine Kohler, Aigle, Švýcarsko 1985 Československé kulturní středisko v Havaně, Kuba 1987 Galerie Centrum, Praha 1988 Galerie muzea Moravská Třebová, Galerie Buendgen (L.Šilar, J. Viková) Bad Homburg, Německo, Galerie Pfeifer (L.Šilar, Z. Vondrová) St.Wendel, Německo 1990 Alšova jihočeská galerie, Bechyně1991 Banque cantonale Vaudoise, La Sallaz, Lausanne, CH, Galerie Am Schrotturm, Schweinfurt, Německo 1992 Galerie okresního muzea Nymburk, Galerie Díla, Olomouc, Galerie Farel, Janine Kohler, Aigle, Švýcarsko 1993 Teppich Galerie Dadashi, Wien, A, Galerie Rondo, Hradec Králové 1994 Galerie Karlov, Benešov,Galerie Bündgen – Zeitz, D, Kulturní dům, Třinec 1995 Galerie Artcentra, Praha, Galerie „Santé“ Pachtův palác, Praha 1997 Městská galerie ART CLUB, Týn nad Vltavou, Galerie „Farel“ J. Kohler, Aigle, Švýcarsko 1998 Galerie „Karlov“, Benešov, Galerie Zelenka, hrad, Strakonice, Galerie Museum, Uherské Hradiště 1999 Galerie 140, Tábor2000 Kostel sv. Marka, Soběslav, Galerie SOHO Praha 2001 Galerie Knížecí dvůr, Hluboká nad VltavouÚčast na kolektivních výstaváchZúčastňuje se pravidelně všech kolektivních výstav pořádaných bývalým Svazem českých výtvarných umělců, Artcentrum, PZO, MK ČR, soukromými galeriemi, Unií keramiků, atd., jako např.    – mezinárodní výstava keramiky, Faenza, Qualdo Tadino, Itálie    – mezinárodní výstavy keramiky Vallauris, Francie    – Keramion Frechen, Německo    – Mezinárodní veletrhy uměleckých řemesel, Mnichov, Německo    – Mezinárodní výstavy keramiky Minó, Japonsko    – Monotématické výstavy Keramono    – Keramické salony Praha, Brno, Bratislava    – 1995–2000 Vltavotýnské výtvarné dvorky, Týn nad Vltavou    – Galerie českého keramického designu, Český Krumlov    – Chomutovské léto, Chomutov    – Kruh prstenu, Masarykova univerzita, Brno    – Vltavotýnské výtvarné dvorky 1996,1997, 1998, 1999, 2000 Podívejte se na fotografie z vernisáže.