Jirsa Pavel

Pavel Jirsa  se narodil v roce 1936 ve Zlivi u Českých Budějovic, s rodiči a dvěma mladšími sourozenci po válce bydleli v Jírovcově ulici v Českých Budějovicích.
Ředitelem školy byl akad. malíř Rafael Schuster, který jej doporučil ke studiu na známou Keramickou školu v Bechyni, kde získal základy výtvarné práce u profesorů – akad. sochaře Bohumila Dobiáše a akad. malířů Františka Christa a Františka Procházky.
Po maturitě v roce 1955 nastoupil do vývoje v Thunské továrně na porcelán v Karlových Varech.

Na vojně byl v Plzni, oženil se a dalších skoro 40 let žil v Přešticích.
Má dva syny, dvě vnoučata a dvě pravnoučata.
Zaměstnání nachází v nejbližším okolí – byla to „Kaolinka“ v Chlumčanech.

Stále měl zájem o malování – stal se členem skupiny malířů – amatérů – při OKS v Přešticích. Po odchodu vedoucí nastoupil na její místo – odborný pracovník pro foto, film a výtvarnictví.

Zde se pořádaly výtvarné semináře, které vedli akad. malíři Jiří Patera, Miloš Holý, Miroslav Čech, Pavel Maur, Lubomír Topinka, Miroslav Tázler a z  Prahy  přijel i bývalý spolužák z Bechyně, akad. malíř František Krčmář. To byl velký zdroj poznání, motivace a inspirace. Pořádaly se společné i samostatné výstavy po okrese Plzeň jih, v roce 1990 v Sokolově.

Koncem roku 1989 se vrací zpět do Chlumčan. Ale to už se začaly rychle měnit politické i rodinné poměry. Manželka v roce 1990 odchází do důchodu a jako nejlepší místo v důchodovém vyžití vidí chalupu na Folmavě, na Domažlicku. Takže oba jsou čím dál víc času tam.

A tak došlo k osudovému rozhodnutí – na jaře 1991 dává výpověď ze zaměstnání v Chlumčanech a začíná samostatně podnikat na Folmavě. Využívá své dřívější kontakty – nakupuje porcelán v Karlových Varech, ten pak maluje, vypaluje, z Chlumčan zase odebírá hlínu a keramiku také sám vyrábí. Později se hlásili sami dodavatelé jak keramiky, tak skla, dřevěných výrobků, drobných upomínkových předmětů, takže nakonec převážil prodej. Nebylo to lehké období, stálo oba manžele mnoho sil, ale úsilí bylo vyváženo jak  finančním  ziskem, tak pocitem z vlastní,  dobře vykonané práce a získání mnoha dobrých přátel na české i německé straně hranic.

V roce 1996 – kdy se dostavoval domek – se ohlásila nemoc. A protože roky také neúprosně běží – ač nerad – odešel Pavel Jirsa do starobního důchodu a začala další etapa života. Dodělával se domek, budovala zahrada a zbývalo víc času na koníčky, to je hlavně na malování.

Prvním impulsem pro další chuť na malování byla úspěšná výstava v roce 2001 v Praze, ve Státním úřadu pro jadernou bezpečnost, pak v roce 2003 v Měst. knihovně v Domažlicích,  v roce 2004 v Muzeu Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, v roce 2005 v Domě historie v Přešticích,  v roce 2006 v Muzeu Jižního plzeňska v Blovicích.
Další  impuls k výstavám pak přišel  od „spolužáků“ z Univerzity 3 .věku – v roce 2011 výstava v Městském domově pro seniory – penzionu – v Domažlicích.  
Následovaly další výstavy v Muzeu Dr. Hostaše v Klatovech v r. 2011, v r. 2012 „Bechyňáci“ v Galerii Jiřího Trnky a pak v Galerii U svaté Anny v Plzni.
V Domažlicích to byla v r. 2012 znovu výstava v Galerii bratří Špilarů, v  r. 2015 v pobočce ČSOB, v r. 2016 v Městské knihovně.
To už žili Jirsovi v Domažlicích. A protože dál přibývají léta, ubývají síly – od srpna 2016 žijí Jirsovi v Českých Budějovicích – v Seniorcentru.    Spirála putování se uzavírá.

Pavel Jirsa je členem Unie výtvarných umělců  Plzeňské oblasti.
Účastnil se společných výstav v Plzeňském rozhlase – Voda věčně živá – členské výstavy „Bilance 2013“ na Náměstí Republiky v Plzni, v Galerii Jiřího Trnky „Jak umělci vidí sami sebe“, pak „Letnice umělců“ v kostele U Redemptoristů v Plzni v r. 2014, v r. 2015 společné výstavy ve Weidenu,  Paleta pro Jakuba.

Jihočeská krajina, plná rybníků s rozsáhlými plochami rákosí, lány kvetoucích luk, se zapsala do mysli Pavla Jirsy , a to vše vytvořilo základ jeho vztahu ke krajině a k přírodě vůbec. Impresionistická krajina, plná světla a pestré barevnosti, jej přímo vybízí k malování. V poslední době nejvíce využíval suchý pastel, který dělá malbu lehkou, sametovou, bez ostrých hran.

U vystavených obrazů převažují krajiny z Domažlicka, tedy z prostředí, kde řadu let žil.
Jihočech se nezapře – rybníky v Pasečnici, na Babylonu, Smolově, U tří  vrb – v Domažlicích, v Horšově… Objevuje malebné chodské krajiny, květiny.

Výstavy autora