Kristian Kodet – obrazy

O autorovi

Kristian Kodet se narodil 17. 7. 1948 v Praze. Je absolvent Akademie des Beaux Arts v Bruselu v roce 1968 v ateliéru prof. Vlaminca. Ve své profesionální výtvarné činnosti se věnuje malbě, kresbě, ilustraci a grafice. Kristian Kodet uspořádal nespočet samostatných výstav a zúčastnil se mnoha kolektivních výstav, např.“:v Praze, Českých Budějovicích, Zlíně, Týně nad Vltavou, ale také v Belgii, USA, Kanadě, Švýcarsku. Svými díly je zastoupen ve veřejných a soukromých sbírkách a galeriích doma i v zahraničí, např.: v Bruselu, Paříži, Ženevě, Vídni, Curychu, New Yorku, Torontu, Ottawě, Vancouveru, Winnipegu, ale také v Bílém domě ve Washingtonu.Kristian KodetKristian Kodet, jak se už vícekrát o něm psalo, základ svého výtvarného školení získal v Belgii a vstup do kulturního světa jako hotovému umělci poskytl mu pak pobyt v USA. Zvlášť se přitom zdůraznilo, že se uznávaným umělcem stal kupodivu jedině dík tomu ,že při tom všem nepřestal být českým umělcem. Češství v jeho obrazech je zakořeněno v nejpůvodnější a také jediné bytostně domácí tradici, jíž je poetismus a s ním související česká imaginativní malba. Snad mnohé z počátečních obrazových kompozic Kristiana Kodeta bylo by možné vyložit z tvůrčího vztahu k dílu jeho otce, sochaře Jana Kodeta, jehož právem řadíme také ke generaci plně ještě aktivizované programem českého výtvarného poetismu. Z šera se nořící postavy milenců v obrazech Kristiana Kodeta opravdu mají jistou motivaci v plastikách jeho otce Jana Kodeta, ale duchovní a básnivá vize jejich obrazové projekce je již výhradně projevem jeho originální už specifické malířské koncepce. Ale jde tu o rozdíly ještě daleko hlubší. Malba a plastika se v žádných tvořivých bodech nemohou setkat, jsou výtvorem zcela vzdálených sil, ale je tu dar poezie, což je otázka genetická… Kristian Kodet je synem velkého poety českého sochařství poloviny 20. století a právě příbuznost s takovým tvůrcem je významným dokladem autentičnosti malířského díla Kristiana Kodeta. Tato vnitřní typologická spřízněnost s osobností, jakou byl sochař Jan Kodet, je však v obrazech jeho syna umocňována ještě navíc schopností alegorizovat reálné objekty v obrazovou realitu a to v prostoru, jež je už dílem výhradně jeho snové představivosti. Kristian Kodet dík tomu mohl pokračovat dál svobodně v uplatňování vlastní imaginace. Rozšířil si v podvědomí reakci na tuto „pokrevní“ vazbu celé zaměření své malby a to vazbou na pozitivní motiv. Pojal jej však jako snovou vidinu a právě tím jeho hmotnost poetizoval. Teoretik českého poetismu Karel Teige formuloval ve dvacátých letech takový proces poetizace konkrétna následovně: „Poesie neukládá se dnes jen do knih, lze básnit i barvou, světlem, zvukem, pohybem, básniti životem…“Kristian Kodet docílil takové svobody při nepřerušené malířské závislosti na motivu tím, že se vyhnul všem imitativním a také vyprávěcím funkcím malby a našel si své elementární výrazové prostředky. Právě tím se stal Kristianem Kodetem, jak jej představuje jeho dílo. Tím se zároveň ubránil opačným tendencím a programům charakterizujícím dnešní úsilí většiny výtvarnických příslušníků jeho generace. Dopracoval se tedy k originalitě, jaká pro mnohé z nich je nepřijatelná. Ohlédneme-li se ale do minulosti, setkáme se vícekrát s generační averzí vůči tvůrčímu jedinci, jemuž se podařilo v chaosu vzájemného přizpůsobování se dobovým trendům vycházet výlučně jen z vlastních zkušeností. Obraz Kristiana Kodeta hovoří o malbě redukující barvu na jednotný tón ovládaný světlem. Jeho účinnost je sice zaměřená na konkrétní objemy a modeluje je ve vztahu k obrazovému prostoru, ale jedná se tu o optickou syntézu, simultánní konfrontaci figurativních složek mezi sebou. Je to tvorba čistě obrazové poezie. Figurativní tématika obrazů Kristiana Kodeta sleduje tedy vždy hmotný tvar, ale jako nabídku světlu, které nás tím vtahuje do svého děje. Světlo se také stává součástí obrazových objektů, prostředkem jejich dematerializace, tvůrcem obrazu jako snové vidiny: konkretizací poezie. Dějiny výtvarného umění nás poučily, že každá výjimečnost v dobovém proudu tvorby nutně ukazuje do budoucna. Není třeba být prorokem, abychom neviděli, že současná situace našeho výtvarného umění nutně volá po východisku ze sterilit toho, co se pokládá za aktuálně funkční tvorbu. Je to již patrné z opětovného konstatování teoretiků, že současné umění „trpí hladem po realizmu“. Myslí se tím požadavek tvorby zakotvené v autorově vizi skutečna. Kristian Kodet se nepochybně řadí k těm, kteří dnes svým dílem napovídají, řečeno lidově, že se „na tom už pracuje“. Sepsal Prof.PhDr.Fran­tišek Dvořák, CSc. Podívejte se na vernisáž k výstavě.